Kešu a sedm (tr)paslíků, aneb to jsme si zase popadali II
Written by X-man
Protože, se k tomu nikdo neměl, tak Vám teď popíšu co se dělo na poslední enduro vyjížďce, kterou jsem absolvoval s partou bláznů okolo prodavačů z našeho vašeho sportu. Partička se sešla okolo 16:45 u fontánek na Výstavišti.
Trochu mě na první pohled překvapila různorodost partičky,
vyskytovali se tu jedinci 
se sjezdovými koly, silničními koly. Levnými koly,
divnými koly, opičími koly, chrtími koly, tím by se dal asi výčet kol asi zakončit. Dále by se dala skupinka rozdělit
na helmuty a nehelmuty(helmut=helma). Asi v 16:38 přijíždí muž
s dlouhými vlasy zvaný Luk. Kouká na nás jako by jsme spadli s višně,
zdraví nás a něco si mumlá pod vousy. Už čekáme jen na Kešua, partičkou probíhají
návrhy zda mu neujet, nakonec nám muž s dlouhými vlasy domlouvá ať
počkáme. Čekáme tedy. Asi minutu po dead line přijíždí Kešu. Vesele se vítá
s Honzou, hlasitě obdivuje jeho sjezdového Mrázka, mezitím Petr zjišťuje,
že má kompletně povolené přední kolo, nikdo mu však centrklíč nepůjčí, takže mu
zbude jen víra, že to ještě vydrží.
Vydáváme se směrem do Stromovky, zatím všichni po hromadě.
Skupinka se lehce trhá, Kešu a Honza plus muž na silničce nestačí. Čekáme za
viaduktem a registrujeme první ztráty-muž na silničním kole se oddělil.
Pokračujeme přes lávku do Tróji,
pokračujeme výjezdem nahoru do Bohnic, Honza
stále statečně šlape. A Kešu jede s ním asi aby mu nebylo smutno. Před
schodama na nás křičí co si dokazujem a hledá svého sjezdaře. Někteří jedinci
se rozčilují nad tempem, hlavně muž na Kellysu se suntourem. Přenášíme schody a
vyjíždíme dál roklí nahoru na hlavní silnici. Projíždíme severní periferií dál
vstříc novým zážítkům na starou bikrosku. Tam se trochu motáme Honza si dává na
spravení nálady nějaký jumpy. A muž s dlouhými vlasy nás láká na nějaký
sjezd. Přijedem k tomu a už to vidíme. Dlouhé to není, jen prudké a úzké
s nejasným dojezdem do louky plné slámy a nějakého bordelu. První to dává
Kešu a že to jako prej nic není. Projíždějí chrti, pak Petr a pak další
předposlední jede Lukáš a na konci ho to nějak rozhodí a sedá si pozadím na
zadní kolo, kupodivu to přežívá bez následků. Poslední nahoře zůstal Míra a
není si jistej jestli to jet. Z partičky se ozývají rady jako: „nechceš hodit
helmu?“, „počkej já Ti sem dám trochu slámy, aby to nebolelo…“ Nebo, „neboooj,
nebooj!!!“ Míra to se sebezapřením dává. A my pokračujeme dál, směr rokle. Míra
se ptá jestli pojedem ještě něco horšího a parta ho uklidňuje slovy, že jo, že
tohle jako nic nebylo. Najíždíme do rokle, nic horšího jsem v životě
nejel, úzké cestičky, spíše se jezdí po skále, je to hodně rozbitý teď i
mokrý. Všichni se už tak nějak smířili
s osudem, že jinudy to dolů nejde, mezitím tam Lukáš netrefuje nájezd,
přes jeden stupeň a projíždí to korytem, kde se snaží zabrzdit a lehce to
pokládá. Část party už má hrůzu v očích, hlavně T
i s představcem
otočeným dolů. Blížíme se k nejtěžšímu stupni. Má to tak 1m, musí se
přejet kořeny a takovej namydlenej kámen. Kešu to raději obchází a stejně za
ním i ostatní až na Luka a Honzu. Lukáš
to tak nějak předrncal, Honza si to prohlídne najede asi 3x větší rychlostí a
skáče to…trefuje se mezi dvě skály a pokračuje dál. Mezitím přijíždějí chrti,
ptají se jestli to někdo dal, tak si to Lukáš demonstrativně dává ještě jednou
a znova trefuje pedálem ten samý šutr. Pokračuje se dál dole u Vltavy se
všichni scházíme živí. Takže pohoda pokračujme dál.
Rozhodujeme se vyjed nahoru Drahaňskou roklí a pak dál na
nový sjezd ze Zámků. Ve výjezdu se celkem nic neděje. Jen se nadává těm co
ujíždí nahoru. Ale pořád to celkem jde. Honza to stále odvážně vyjíždí. Nahoře
už je sklon takový, že musí tlačit, ale po chvilce je taky nahoře. Vyjíždíme
směr Zámky po louce. Přijíždíme na vyhlídku, na první pohled není vidět kudy se
to pojede. Dolu vidím jen skálu směrem k Vltavě a nikde žádná rozumná
cesta. Až po chvilce si všímám malé lesní cesty vpravo. Které vede skrz nějaké
Trní. Kluci se tam začínají cpát aby si to prohlídli a nadávají si do bláznů.
Mezitím to Kešu dává, zastavuje a fotí. Pak jede Lukáš a pod jeh
o hmotností se
trhá kus cesty a boří ostatním menší klopenku. Ta zatáčka už předtím byla
celkem blbá s opačným klopením a teď je to ještě horší. Pak to zkouší jet
Petr a dává to celkem v pohodě. Kešu a Luk na sebe mezitím něco hulákají,
myslím, že to mělo nějakou souvislost s těma kopřivami co tam byly. Honza
to sjíždí taky dost v pohodě. Pak tam na nás opouští chrti, že to objedou.
Mezitím se vydáváme dál dolů. Je to dost prudký, blbě se tam nasedá a jak člověk
jednou spadne je zle. Luk tam padá 2x jednou vyběhne z kola a po druhé tam
nedobržďuje před takovou malou skalkou a zachytává se o kořen a letí po hlavě
někam do křoví. Vypadá to dost hrozivě, ale nakonec se po chvilce zvedá a jede
dál. Dole jsme se sešli s chrtama a většina lidí až na Kešua nadává co, že
to bylo za debilní sjezd. Lukáš je jak prase, ale živej. Tady se definitivně
dělíme a já vyrážím se zbytkem okolo Vltavy domů. Lukáš, Kešu a Petr jedou
horem domů, přes konečnou.
Vyjížďka to byla super. Určitě pojedu příště zas.
X-man
Díky X-manovi za příspěvek.
Vyjížďka opravdu celkem ušla. My už jsme pak jeli přes konečnou domů. Pak takovým dobrým sjezdem okolo panelky s takovejma schůdkama, ale to už jsem fakt mlel z posledního. Už jsem ani neměl sílu brzdit a bylo mi všechno celkem jedno. Akorát ještě musíme nějak potrénovat na ten sjezd, kde jsem hodil tu rakev. Jinak díky Kešuovi za fotky.
Takže zatím a díky všem za fajn vyjížďku.
Odkaz na Kešuovi fotky je tady:Fotky enduro vyjížďka
